Guinejská prasátka

Tak přesně tímto názvem jsou často tato úchvatná stvoření nazývána podle svého specifického vydávání zvuků. Svým brbláním se totiž podobají prasatům a stavba jejich tělíčka tomu nasvědčuje také. Krátký krk, kulaté tělíčko a zaoblený zadeček, podle těchto znaků je spolehlivě poznáte.
Již staří Inkové a Močikové si tato zvířata uctívali jakožto posvátné tvory, které jsou zobrazením jejich bohů a se kterými je třeba zacházet s nejvyšší úctou. Sice se v těchto kulturách jejich maso pojídá, takto se tomu ovšem děje pouze ve slavnostní dny, jako jsou náboženské svátky, narození dítěte či svatby. Zejména Inkové je používali pro léčebné rituály, k zahnání zlých démonů či při různých obřadech.

Již brzy po kolonizování Ameriky evropskými mořeplavci se morčata rozšířila také do Evropy, kde se z nich postupně stali velmi oblíbení domácí mazlíčci. Jejich inteligence se dá srovnat (podobně jako ta prasečí) s dítětem starým jeden a půl roku.
Velmi rychle a pohotově se učí novým kouskům a činnostem. Typickým příkladem je jejich schopnost dorozumívat se mezi sebou. Jsou to vysoce společensky založení tvorové, tudíž je dobré chovat je minimálně v páru či trojici.
S lidmi mají téměř z devadesáti procent stejné DNA a také si jejich organismus není schopen vyrobit vitamin C. Ten si musí obstarat ze stravy.
Mezi příslušníky svého druhu se dorozumívají až dvaceti pěti různými zvukovými projevy, na které reagují. Každé morče má také unikátní akcent a barvu hlasu stejně, jako je tomu u lidí. Není proto překvapením, že se mezi sebou poznají po hlase.

Na světě existuje přes padesát různých ras, mezi nimiž najdete i takové, které mají srst dlouhou přes několik desítek centimetrů nebo které mají místo chlupů vlnu a jsou tedy vhodné pro alergiky. Texel, alpaka, skinny, merino jsou jen některé z nich, stačí si jen vybrat a začít žít nový život s novým miláčkem, který vám zajisté zpříjemní vaši existenci.